Není retro jako retro

Autor: Ing. Jan Opitz

Nalezení ideální rovnováhy, třeba i za použití výrazného kontrastu vymezujícího se nábytku, je prací pro zkušeného designéra. Nelze opomenout ani oblíbené využití retro vzorů, to je třetí způsob, kterým můžeme vytvořit vhodné pozadí pro užité retro solitéry v prostoru, nebo naopak mohou samy vzory působit jako solitérní komponenta prostoru. Tím může být vzorovaná tapeta, podlahová krytina, například dřevěná vlysová (parkety rybinového vzoru) nebo odvážný mix dlaždic šachovitého černobílého vzoru a podobně. Čtvrtou rovinou, méně obvyklou, je tvorba komplexního retro interiéru. Je založen na jednotě jednoho nebo příbuzných stylů nebo naopak na fúzi
několika různých „retro stylů“.
Ať už se jedná o nábytek z 50. let s elegancí štíhlých profilů na pozadí vzorovaných tapet, nebo odvážných konceptů ve stylu „Back to the Future“, nebo ještě odvážnější experimenty 60. let s novým organickým tvaroslovím „jednokusového nábytku“ realizovaného novými technologiemi a materiály – plasty. I když stále mimo hlavní proud nezůstávají dnes ani 70. léta. Nábytek sice trochu ztěžkl a v porovnání s předchozími dekádami barevně
postupně vystřízlivěl do barev avokáda, šalvěje nebo zemitých tónů. Mimo zájem nezůstávají už ani 80. léta, opět s pestrou skladbou stylů od artdesignových počinů po tehdejší hi-tech styl. Je tedy rozhodně z čeho vybírat a nemusíme kopírovat jen mainstreamové vzory při využití retrospektivy v tvorbě současných interiérů. Náklonnost nebo vztah ke stylům různých dekád jsou velice individuální záležitosti, s kterými přirozeně souvisí i rozdílné
hodnocení vytvořené atmosféry v příslušném „retro stylu“. Příčin je jistě více, od osobní zkušenosti, která mohla vyústit v pocit přesycenosti a odmítání, přes opačný účinek známý také jako ostalgie (od „ost“ – východní, nostalgie na území bývalé NDR, podobné tendence také v bývalém východním bloku) po vlastní objevování, kde byly sympatie postupně posilovány.
Na první pohled lze za paradox považovat například užití nábytku nebo solitérů z 50. let v období 80. let, které se samy stávají v dnešní době „retrem“ v soudobém interiéru. Je to však zcela logický vývoj. Podobné tendence vypůjčování si starších přístupů tu byly už kdysi, například dobře známý eklektismus ve druhé polovině 19. století. Retrospektivní přístup tedy není nic tak nového a pravděpodobně tu s námi z výše popsaných principů zdůvodňujících jeho oblibu i v blízké budoucnosti bude. Cílem historie designu není nějaká přísná kategorizace, co je co za styl, ale spíše kontext příčin a potřeb jako katalyzátor změn a jeho vývoje. Například ve zmiňovaných
50. a 60. letech (ale i později) můžeme vedle sebe pozorovat několik odlišných proudů. Označení „retro 50“ pro jeden styl nemusí nutně odpovídat jinému označení „retro 50“ v jiném stylu.
Také v dalších dekádách je to podobné, a právě proto by bylo přesnější hovořit o „retro přístupu“ než „retrostylu“, který nemůže být jednotný, neboť stylů a trendů bylo a je v designu velice mnoho a mnohdy se diametrálně liší. Je však potřeba poznamenat, že v současné době převládají v praktikování interiérového „retra“ právě 50. a 60. léta a přesně tak je „retrostyl“ chápán. V blízké budoucnosti bude pravděpodobně docházet k dalšímu posunu
nebo rozšíření termínu „retro“ a tím se dnes chápaný vizuální obraz „retrostylu“ jistě změní a měnit bude. A navzdory pocitům z dnešní doby bude také toto období jednou označováno za „staré dobré časy“ – a i ty se stanou jistě „retrem“.
 



zpět na seznam