Design je neviditelný!

Znáte zprofanovanější slovo než „design“? Co to vlastně znamená, bylo řešeno již mnohokrát. Jaký ale design je a jaký má být? Na to jsme se zeptali MgA. Veroniky Loušové, designérky a zakladatelky CZECHDESIGN.

Jak dlouho se v oblasti designu pohybujete? A jak to vlastně začalo?
Rozhodnutím jít studovat design na UMPRUM, díky diplomové práci v roce 2006 s tématem nábytku pro vozíčkáře jsem se mimo interiéry začala specializovat i na problematiku ergonomie a omezení pohybu v interiéru.
Vaší specializací je tedy interiérový design, a dokonce „design pro handicapované“. Jak byste charakterizovala přístup k takovým projektům? Jsou odlišné od běžné zakázky a mají být vůbec odlišné?
Ve své diplomové práci jsem se snažila přijít s novým přístupem ke kuchyním pro vozíčkáře, tak aby nemuseli sedět při práci u linky bokem, ale čelem, měli maximum věcí v dosahu. Součástí práce byla analýza současného bydlení a problematiky interiérů handicapovaných. Ze začátku jsem do analýzy zahrnula i lidi se zrakovými vadami. To se mi později vyplatilo, jelikož mne oslovil Tyfloservis, organizace fungující ve všech krajích ČR, která se zabývá rehabilitaci osob se zrakovým postižením. Součástí práce jsou kuchyně v každém krajském středisku, kde probíhá speciální nácvik pro sebeobsluhu v kuchyni.

Jak dlouho se v oblasti designu pohybujete? A jak to vlastně začalo?
Rozhodnutím jít studovat design na UMPRUM, díky diplomové práci v roce 2006 s tématem nábytku pro vozíčkáře jsem se mimo interiéry začala specializovat i na problematiku ergonomie a omezení pohybu v interiéru.
Vaší specializací je tedy interiérový design, a dokonce „design pro handicapované“. Jak byste charakterizovala přístup k takovým projektům? Jsou odlišné od běžné zakázky a mají být vůbec odlišné?
Ve své diplomové práci jsem se snažila přijít s novým přístupem ke kuchyním pro vozíčkáře, tak aby nemuseli sedět při práci u linky bokem, ale čelem, měli maximum věcí v dosahu. Součástí práce byla analýza současného bydlení a problematiky interiérů handicapovaných. Ze začátku jsem do analýzy zahrnula i lidi se zrakovými vadami. To se mi později vyplatilo, jelikož mne oslovil Tyfloservis, organizace fungující ve všech krajích ČR, která se zabývá rehabilitaci osob se zrakovým postižením. Součástí práce jsou kuchyně v každém krajském středisku, kde probíhá speciální nácvik pro sebeobsluhu v kuchyni.

A teď trochu osobní otázka, co Vy a Váš interiér?
Bydlím ve staré zástavbě, mám ráda detaily špaletových oken a místnosti s fabiony bez sádrokartonu. Vestavný nábytek máme řešený na míru. Některý nábytek je z IKEA, jelikož ho lze snadno doplnit i obměnit,
naprosto vyhovuje rostoucí rodině a změnám potřeb. Součástí bytu jsou i kousky po prarodičích, bereme to jako vzpomínku, ale zároveň odkaz poctivého užití materiálu a doplnění méně osobního stylu, hlavně v kontrastu s Ikea.

Vraťme se ještě k CZECHDESIGN – co Vás vedlo k tomu, jej založit?
Bylo to na studiích na UMPRUM u Jana Němečka a Michala Froňka, tenkrát fungovalo Design centrum ČR, ale tato státní instituce neměla k sobě žádnou alternativu a podle mého neposkytovala informace o dění v designu moc flexibilně. Jelikož můj životní partner je programátor, vyšel z jedné naší diskuse nápad na web s aktuálním děním v českém designu a možnost umístění portfolií designérů. S pomocí mnoha skvělých lidí se nám to pod rukama rozrostlo:)


Kam až se tento projekt posunul?
CZECHDESIGN jsme založili v roce 2003 jako neziskovku, a jelikož to bylo na studiích, brzy pro nás začaly být důležité akce a vzdělávání podporující studenty designu a designéry, kteří vstupovali do praxe. To zůstalo dosud. V roce 2010 se nám podařilo zřídit sídlo a galerii ve Vojtěšské ulici, kde je CZECHDESIGN dosud. Já jsem postupně z aktivní role řízení odešla, celý CZECHDESIGN řídí Jana Vinšová a jsem moc ráda, že naše myšlenky žijí dál. Komu se podaří předat nějakou instituci a ta se rozvíjí, může za to být jedině šťastný. V organizaci funguji jako konzultant pro konkrétní projekty.

A poslední otázka – jaký je design?
Design je dost zprofanované slovo, jeho význam se dost posunul, hlavně v reklamně je nadužívané. Podle mě je design zcela běžná, neviditelná součást života. Každá vyprodukovaná věc člověkem
by měla mít funkci i vzhled, bohužel jsme v době konzumu a nelogického nadbytku věcí. Už přes dva roky to vnímám přes hračky, často ošklivé, k ničemu, zabalené pod slova interaktivní a vzdělávací, jsou to ale braky.



zpět na rozhovory