Shakers – zapomenutí minimalisté

Autor: prof. ak. arch. Jiří Pelcl, dr

Dlouhodobě převažující minimalistické tendence v současné architektuře a designu nás nabádají k otázkám, kde a kdy se minimalismus poprvé objevil, v jakém prostředí a za jakých podmínek.
V roce 1959 byla v Muzeu moderního umění v New Yorku uspořádána výstava s titulem 16 Americans. Zrodil se zde umělecký směr, který redukoval vše nepodstatné, důležitá byla pouze elementární symbolika v jednoduchých geometrických formách. Umělecké objekty byly zjednodušeny, neobsahovaly žádné znaky osobního otisku umělce, chovaly se nezúčastněně. Znaky minimalismu se projevily jak malířství, tak v sochařství a byly reakcí na abstraktní expresionismus s jeho subjektivním pojetím. Později se minimalismus, nazývaný také Literalist Art nebo ABC Art, rozšířil do architektury, designu, literatury, hudby a filmu.Američtí umělci objevili volný prostor, který dosud nebyl ovlivněn kulturními tradicemi evropského umění. Za průkopníka je možné označit Franka Stellu, tento malíř a sochař byl vůdcem opozice vůči abstraktnímu expresionismu a byl označován za malíře emocionálního chladu. Soustředíme-li se na architekturu a design, podhoubí minimalismu se objevilo v evropském modernismu, zejména v aktivitách umělců Bauhausu, později například v racionálním přístupu k designu Dietra Ramse, a v tvorbě skandinávských designérů. Po odeznění postmoderny v 90. letech návrháři opět řešili vztah vizuální atraktivity předmětů k jejich užitnosti. Propagátory civilní funkčnosti bez emocí byli například Angličan Jasper Morrison nebo Japonec Naoto Fukusava.
Mohlo by se zdát, že kořeny minimalismu v architektuře a designu vycházejí z umělecké avantgardy a mají její původ. Je ale možné, že kořeny minimalistického přístupu nejsou s žádnou uměleckou avantgardou spojeny, ale vyplynuly z potřeb a způsobu života, kde důležitou roli hrálo náboženství a životní podmínky mladé americké společnosti.
Výjimečným a ojedinělým příkladem, kdy výše zmíněné okolnosti vedly k originálnímu pojetí architektury, designu a životního stylu, bylo společenství Shakers. Pojmenování vychází z jejich náboženských tanců, které se vyznačovaly rytmickými trhavými pohyby těla doprovázenými zpěvem. Bylo to společenství věřících, kteří emigrovali v roce 1774 do Ameriky z oblasti Manchesteru v Anglii. Byla to náboženská sekta, jejíž principy byly založeny na víře, společné práci i bydlení a na společném vlastnictví majetku. Základními kameny jejich filozofie byly rovnost v postavení a pohlaví, skromnost, dodržování celibátu, důvěra v sebe a k ostatním a oddanost víře.
Historie Shakerů v Americe se datuje od roku 1776, kdy se usídlili ve vesnici Watervliet nedaleko města Albany ve státě New York. Sekta se z původního počtu několika členů důslednou misionářskou činností jejich vůdčí osobnosti Anne Lee stále rozrůstala a koncem 18. století jichměla více než 1000. Největšího rozkvětu dosáhla v polovině 19. století, kdy v devatenácti komunitách počet jejích členů dosáhl 6000. Základní činností Shakers bylo zemědělství a pěstování dobytka. Nezávislost komunit na okolním světě ale vyžadovala výrobu všeho potřebného k životu, takže další významnou činností se stala řemesla. Bylo to truhlářství, tesařství, kovářství, textilní výroba, košíkářství a podobně. Shakers vnímali styl svých výrobků jako vnější vyjádření své víry, reflektující potřeby komunálního života. Základními stylotvornými atributy byly: řád, funkčnost, jednoduchost, kvalita, pořádek a čistota.
Co se týče architektury, byl v doporučeních v obecné rovině popsán urbanistický koncept sídel. Koncept nebyl rigidní, byl modifikován podle místa a charakteru krajiny. Nicméně byly zde podrobně rozepsány principy navrhování a realizace staveb, včetně jejich barevnosti. Vesnice byly obvykle situovány podél hlavní ulice, nejvýznačnější budovou byl společenský dům „Meeting house“, kde se odehrávaly náboženské obřady a společná setkání. Dále zde byly obytné domy, budova školy, administrativy, řemeslné dílny a hospodářské budovy.
Obytné domy byly rozsáhlé a vícepatrové, protože musely ubytovat desítky lidí. Dispozice odpovídaly striktnímu oddělení mužů a žen, budovy měly dva vchody a dvě schodiště a jednotlivé obytné sekce byly odděleny. V objektech byla společná jídelna, kuchyně, prádelna a jiné servisní prostory umožňující společné ubytování. Budovy byly stavěny na základě konceptu komunálního života, kde funkčnost byla na prvním místě. Hlavním stavebním materiálem bylo dřevo, kámen a cihla. Fasády staveb byly jednoduché s jasným rytmem okenních a vstupních otvorů, bez jakýchkoliv dekorativních prvků. Strohý ráz budov nebyl výrazem nedostatečné invenčnosti, ale reflektoval jejich filozofii. Shakers byli velmi invenční a vynalézaví, což se projevilo v účelových hospodářských stavbách. K nejzajímavějším a nejinovativnějším patřily stavby velkých patrových chlévů, zejména kruhových chlévů, které zefektivnily ustájení a chov dobytka. Dále to byly stavby mlýnů a různých dílen. Shakers těžili z technického pokroku. Využívali vodní i parní energii, později elektřinu, používali stroje a vše, co mohlo jejich práci ulehčit a zefektivnit.
Racionálnost života byla dána přehlednou strukturou organizace společnosti. Nevyšším orgánem bylo centrální ministerstvo společenství, sídlící v New Lebanonu. Bylo řízeno radou starších, dvěma muži a dvěma ženami. Podřízenou instancí byla biskupství, která řídila několik vesnic, opět prostřednictvím rady čtyř starších. Jednotlivé vesnice tvořilo několik rodin, (rodina znamená společenství 20 až 40 věřících), společně bydlících a pracujících. Rodiny hospodařily na svých pozemcích, provozovaly řemesla a svoje specifické výrobky poskytovaly jiným rodinám. Veškeré aktivity byly přesně vymezeny, byly určeny osoby pro náboženské záležitosti, osoby organizující zemědělské a řemeslné práce, osoby starající se o bydlení a stravování, výchovu dětí. Finanční a obchodní záležitosti a styk s vnějším světem byly svěřeny zvláště schopným jedincům, kteří byli správci majetku rodin.
Když byly zmíněny děti, vyvstane otázka, kde se vzaly, když členové Shakers dodržovali celibát. Děti buďto přicházely do komunit spolu se svými rodiči, kteří se připojili k náboženství Shakerů, nebo to byly adoptované děti a sirotci.
Nejoriginálnější oblast řemesel Shakers z hlediska designu byly interiéry a nábytek. V interiérech byly funkční hlediska na prvním místě. Charakteristickým rysem téměř každého interiéru byla průběžná lišta upevněná na stěnách po celém obvodu místnosti, do lišty byly vsazeny soustružené kolíky, na které se zavěšovaly různé předměty používané v domácnosti, ale i police a sedací nábytek.Tento průběžný věšák umožňoval zavěšení většiny menších předmětů na stěny, čímž se celý prostor uvolnil a byloho možné snadno uklidit. Čistota a pořádek byly totiž základním atributem. K nejznámějším výrobkům Shakers patří sedací nábytek, židle, křesla, lavice a houpací křesla. Nábytek byl koncipován na principu žebříkové konstrukce, kde jednotlivé horizontální příčle jsou začepovány do svislých částí konstrukce. Příčle byly převážně soustružené, sedák byl buď z masivního dřeva nebo vyplétaný slámou nebo textilními popruhy.
Nábytek vychází z tradičního nábytku přistěhovalců usazujících se v severovýchodní části amerického kontinentu. Typickým znakem židlí a křesel byla přímá linie noh a opěradla, která určovala charakteristickou zakloněnou polohu. Sedací nábytek byl vyráběn v různých velikostech, zejména pro potřeby vlastních komunit. Konstrukce a typy nábytku se téměř neměnily, jelikož Shakers nemuseli reagovat na požadavky a vkus zákazníků zven-
čí. Přestože ignorovali trendy trhu, sedací nábytek se stal jedním z nejúspěšnějších obchodních artiklů a byl jimi vyráběn ve velkém množství. Úsporný a jednoduchý, funkční design byl přijat veřejností, protože vyjadřoval ducha a ideje střední třídy americké společnosti.
Kromě nábytku vyráběli řadu předmětů pro potřeby hospodářství a domácností. Byly to nejrůznější nádoby, mísy, koše, kuchyňské nádobí a podobně. K nejpopulárnějším typům patří oválné boxy s víkem, určené k uložení nejrůznějších drobných předmětů. Byly vyráběny z napařených dřevěných lamel, ohýbaných do formy, konce lamel byly fixovány železnými nebo měděnými nýtky. Boxy byly v několika velikostech, často barevně mořené. Mezi další vynikající příklady funkčního a originální designu patří i želená pokojová kamna.
Společné bydlení si také vyžádalo nové metody ve službách, ať už to bylo ve stravování, způsobu bydlení, nebo odívání. Praxe centrálních prádelen pro všechny členy komunity vedla ke zkonstruování průmyslové pračky, která předběhla dobu a ve své době se stala jedním z důležitých objevů, doslova jedním z vynálezů komunity Shakers.
Hnutí Shakers se stalo v Americe populárním, přestože přijetí komunity nebylo v tehdejší Americe nijak vstřícné. Nedůvěra v Shakers také pramenila z jejich pacifismu, a ze skutečnosti, že nebyli„Vešli jsme do ponuré místnosti, kde na věšácích podél stěn viselo několik přísných klobouků. Těžké hodiny neúprosně odměřovaly čas, kde každé tiknutí jakoby bojovalo s ponurým tichem. V řadě u stěny stálo šest, či osm toporných židlí s vysokými opěradly. Židle dokonale doplňovaly ponurou atmosféru a člověk by si raději sedl na zem, než by si zadal sedět na kterékoliv z nich.“
Z výše uvedeného vyplývá, že každá tvorba je hodnocena z pozic vkusu, který v daném čase vládne. Hnutí Shakers nicméně přineslo americké společnosti hodnoty autentické tvorby v architektuře a užitém umění, které se stalo součástí kulturního dědictví USA. Dochované stavby v původních sídlech Shakerů jsou dnes vyhledávanými cíli milovníků architektury a designu a běžné výrobky této komunity jsou zastoupeny ve sbírkách vnímáni jako Američané, ale jako občané většinově evropského původu.
Co tedy drželo komunitu pohromadě? Byla to jejich víra, kdy život je zcela naplněný prací, která zušlechťuje duši a směřuje k dokonalosti a ideálu života na zemi. Víra byla součástí života a byla hodnocena jako další forma pracovní aktivity k dosažení nezávislé existence na okolní společnosti.
Rovnostářský přístup k životu, práci a víře pramenil z teologických principů Shakers. Jelikož vnímali Boha jako entitu současně mužskou a ženskou, byl status mezi pohlavími naprosto rovnoprávný. V tomto směru bylo hnutí Shakers na sklonku 18. a v průběhu 19. století naprosto výjimečné a pokrokové.
Společenský a ekonomický vzestup komunit Shakerů, zejména v druhé polovině 18. století, je prezentuje jako téměř ideální společenství. Zkoumáme-li ho ovšem podrobněji, zjistíme, že život uvnitř nebyl pro všechny „procházkou růžovým sadem“. Komunity vyžadovaly od svých členů naprostou loajalitu, kázeň a respekt k nadřízeným. Nebylo také vůbec jednoduché udržovat v komunitách všech věkových skupin členů zákon celibátu. Jeho porušení se přísně trestalo, ale o tom se v knihách mnoho nepíše.
Komunity Shakerů však nedokázaly čelit změnám v americké společnosti, zejména nedokázaly konkurovat nastupující průmyslové výrobě a technickému pokroku ve všech oblastech. Jako velký problém se ukázal zákon o celibátu, protože komunity začaly postupně stárnout a vymírat. V polovině 20. století byly již všechny vesnice opuštěny a společenství Shakers zaniklo.
Jestliže dnes oceňujeme interiéry a nábytek Shakers, posuzujeme je z pozic vnímání současného designu. Velmi rozdílně a přímo negativně hodnotí interiéry romanopisec Charles Dickens, který komunity navštívil v roce 1842. V knize ze svých cest po USA píše:
„Vešli jsme do ponuré místnosti, kde na věšácích podél stěn viselo několik přísných klobouků. Těžké hodiny neúprosně odměřovaly čas, kde každé tiknutí jakoby bojovalo s ponurým tichem. V řadě u stěny stálo šest, či osm toporných židlí s vysokými opěradly. Židle dokonale doplňovaly ponurou atmosféru a člověk by si raději sedl na zem, než by si zadal sedět na kterékoliv z nich.“
Z výše uvedeného vyplývá, že každá tvorba je hodnocena z pozic vkusu, který v daném čase vládne. Hnutí Shakers nicméně přineslo americké společnosti hodnoty autentické tvorby v architektuře a užitém umění, které se stalo součástí kulturního dědictví USA. Dochované stavby v původních sídlech Shakerů jsou dnes vyhledávanými cíli milovníků architektury a designu a běžné výrobky této komunity jsou zastoupeny ve sbírkách designu věhlasných muzeí nejenom v USA.
Shakers jsou důkazem, že i malé společenství lidí dokáže ovlivnit kulturu a myšlení nesrovnatelně početnější většinové společnosti. Jestliže má menšina ideály a jasnou koncepci své existence a také víru ve vlastní síly, nepociťuje žádný hendikep, a může ovlivnit i názory většiny.

Příspěvek je zkrácenou verzí článku
Zabudnutí minimalisti, který byl uveřejněný
v časopise Designum, č. 3/2016, s. 66-71.
Časopis Designum vydáva Slovenské centrum dizajnu.



zpět na seznam