Euroluce: doba drátová

Letošní milánský salon doprovázel veletrh svítidel a osvětlovací techniky Euroluce, který se pravidelně střídá s veletrhem kuchyní Eurocucina.

Téměř 500 vystavovatelů ukázalo své nejlepší a nejnovější počiny na ploše více než 40 tisíc metrů čtverečních ve čtyřech halách. Tato přehlídka se konala již po devětadvacáté a bylo se rozhodně na co dívat, přesvědčte se!

Vývoj svítidel můžeme charakterizovat jako dobu drátovou. Řada svítidel byla vytvořena v podstatě pouze z nich. Ať šlo o industriální, nadčasový, či moderní styl. Tloušťka drátů byla různá, od těch velmi jemných až po tenké trubkové konstrukce. Povrchy byly také různé, od černých až po stříbrné či výrazně barevné. Za zmínku stojí i zlatá, jež byla k vidění spíše v matném provedení. Měď je na ústupu, ale stále byla použita na několika svítidlech i u významnějších značek. Kromě drátů a velmi subtilních konstrukcí v puristickém duchu vévodilo veletrhu čiré sklo. Bylo použito ve velmi strohých formách, rafinovaných i klasických tvarech, které však byly něčím ozvláštněny. Například jsme našli několik stolních lamp se skleněnou podstavou klasického tvaru, v níž se ukrývala zajímavá kovová konstrukce. Klasické čiré koule byly doplněné dalšími menšími, jež uvnitř připomínaly bubliny. Některé typy a části svítidel byly inspirované přírodou, hlavně listy, a díky čirému sklu vypadaly až snově a poeticky. Další materiály, jež se častěji objevovaly, měly přírodní původ. Našli jsme řadu širmů z dýhy nebo masivní dřeva, hliněné odlitky, papír, ratan i kokony bource morušového, kde však stojí za zamyšlení údržba. Textilní svítidla měla občas výrazný dekor, ale byla to spíše výjimka než běžná záležitost.

Oproti minulému ročníku byly barvy na lampách střídmější. Inspirace retrem také částečně ustoupila nebo se změnila její podoba. U některých typů byl patrný náznak art deca, a to v různých polohách. Zajímavostí však je, že řada výrobců oživila své staré produkty a prezentovala je jako „novinku“ ve svém současném sortimentu.

Oslovila nás řada typů, jež mají například dva zdroje světla a lze je různě nastavovat. To dokáže vytvořit v interiéru velmi dobrou světelnou pohodu. Ve větší míře byla k vidění svítidla sdružená do jakýchsi „chumlů“, což vypadalo nahodile, ale rozhodně tomu tak není. Vzhled nahodilosti bývá často tím nejtěžším úkolem. Tyto typy svítidel umožňují interiérovým designérům tvořit vlastní sestavy a dimenzovat množství umělého světla v interiéru. Širmy jsou v tomto případě velmi malé, někdy mají různé tvary, velikosti i povrchy, tak aby hra se sestavováním byla co nejzajímavější. Totéž platí u nástěnných svítidel, kde se nabízí navíc hra světla a stínu na stěně. Toho výrobci značně využívají, a svítidla se tak stávají zajímavou nástěnnou dekorací. Tyto rafinované detaily jsou často k vidění až poté, co se svítidlo zapne. Vidět byla i řada nástěnných dekorativních svítidel, která měla zajímavý vzhled i bez použití světelného zdroje. Zde můžeme spíše hovořit o nástěnných dekoracích se svítidlem. Bohužel tyto typy se u nás příliš nepoužívají, což je celkem škoda. Snad tomu bude v budoucnu jinak, stejně jako s množstvím použitých svítidel a stavební připraveností na ně.

 



zpět na veletrhy